Pomlčka, spojovník, mínus

Typografie rozlišuje 4 „druhy“ pomlčky:

1. spojovník (-) 
2. půlčtverčíková pomlčka („klasická“ pomlčka) (–) Alt+0150
3. čtverčíková pomlčka („dlouhá“ pomlčka) (—) Alt+0151
4. minus (-)

Pozn. Čtverčík (anglicky „em space“) odpovídá šířce písmene „M“ (obvykle nejširší znak v abecedě)

Spojovník (-)

Spojovník louží na spojování slov, např. Česko-Slovensko.

Pomlčka (–)

Používá se na oddělování částí vět. Existuje v několika variantách, dnes se nejčastěji používá pomlčka v šířce písmene N. Pomlčka stojící ve větě se také z obou stran odděluje mezerou (např. úspěch - ten vždycky potěší). Používá se i na zápis číselných rozsahů, např. 1985 - 1989, přičemž se před pomlčkou i za ní vždy píše mezera.

Dlouhá pomlčka (—)

V některých případech se používá i dlouhá pomlčka v šířce písmene M. Označuje například dialog v přímé řeči.

Minus (-)

Toto matematické znaménko je na rozdíl od spojovníku nebo pomlčky posunuté mírně nahoru, aby bylo ve stejné výši jako vodorovná čárka v znaménku plus: + - = (na rozdíl od pomlčky: + – = nebo spojovníku: + - =). Pokud minus indikuje záporné číslo, stojí před ním bez mezery (-10). Znaménka matematických operací se oddělují z obou stran mezerami (10 - 5), a levá mezera se zapisuje jako nedělitelná.